Pokousaný zubem času,
ložnice prý kdysi zdobil,
hledá směr. A bez kompasu
cesta vede jasně z kopce,
žádná už ho neadopce.
Ani nápad nepovstává,
stáří už se prohlodává.
Nevypne ho jako mobil.
„Moudří nehledají úniku ze života ani ze smrti, protože život jim nedělá vrásky a smrt nepřipadá zlá. Tak jako si při jídle nevybírají největší porci, ale nejchutnejší, netouží ani po nejdelším čase, ale trhají ty nejlahodnější plody.“ Epikúros ze Samu
Zbytečné je čechrat peří,
čas ten všem nám stejně měří,
mládí mizí v minulosti,
zbyly jenom naše ctnosti,
s Osudem se nesoupeří.