Ani chvilku nemlčela,
pár lžic cukru přece stačí,
ráno půjde do kostela,
třísky kolem, les se kácí.
Vyhlašuje volbu novou,
třísky duši nemrzačí.
Štěstí skryté za podkovou
marně hledá reputaci.
Poodklápí víko duše,
jen ať život nepřikluše,
vráží tělo do bodláčí.
Že instantní bude v urně
zpráškovaná nekulturně,
jako vrána. Sonet ptačí.