Listopad 2015

kocuří první rozpačitá adventní

30. listopadu 2015 v 21:01 KOČKOMILCI
Polib mi řiť bez reptání,
špatně hledáš po nažrání
přízeň, co je nedostižná.
Kolik hřiven stojí hřivna?
Blbějšího kočkomilce,
co přemýšlí o nadílce,
neznaj ani středověcí.
Letos advent nerozsvěcím.

reflexe k zastupičitelstvu

30. listopadu 2015 v 19:12 Seriál předvolební
Každodenní maškaráda
hlasování okoření,
za pultem je fakt to kláda.
Jednou přijde naposledy
M, N podle abecedy.
Jedovatý táboráky
včera, dneska, zítra taky
zapalují vyvolení.

jak zvítězit volem

27. listopadu 2015 v 21:48 Veselosti nevážné
Hajzl věří jen sám v sebe,
lépe, když se nepotkáme,
všechno špatně, poraď rebe.
Palestinu má na hlavě,
vedle sebe ženy v burkách,
miloval je dojímavě,
politika o figurkách.
Že je vůl, je světoznámé.

na cestě do Putimi

26. listopadu 2015 v 20:14 Když nevím ...
Fér je nebýt zaslepený,
zglajchšaltovali jsme vlastní,
tahle noční můra skončí.
Už si hledám vlastní hospic,
tiše pláču s plačícími.
S Evropou jsem rozvedený,
potomci se nezúčastní,
srdce chybí, chybí oči.
S kocourem to v klidu dospím,
cesta vede do Putimi.

není kam

26. listopadu 2015 v 16:57 KOČKOMILCI
Tady nejsi v Americe,
mazej na strom chlupatice.
Proti vůli kocouří
těžce prdel ukládám,
nejsem žádný násilník,
jednoduše není kam.

magoří motlitba kocouří

24. listopadu 2015 v 21:56 KOČKOMILCI
Dej můj pane pánu sílu,
ať dál hýří atrakcemi,
jimiž zdobí Kocouřovo.
Mám ho rád, však má mě v týlu,
džihádické pozdravení,
jeho baba bude vdovou,
možná zítra, třeba v pátek.
Atrakcí je nedostatek!

okopat či neokopat?

23. listopadu 2015 v 21:56 Pěna dní
Motyku a jdu do řepy,
nevyhnutné rozhodnutí.
Žádné drby, žádné klepy.
Pendlovkami duní péro,
místo světla pološero,
řepné motám cigarety,
v prdeli je desatero.
Ježíšek se válí v suti.


ptactva nadbytek

21. listopadu 2015 v 0:03 Seriál předvolební
Reprodukce pelikánů
už se vymkla kontrole,
hnízdí, kde je sladká voda.
Modré vejce mafiánů
rychle plodí batole.
Jakás forma cizorodá.

předadventní

19. listopadu 2015 v 21:13 Pěna dní
Podráždím tě na oblině,
model pátá kolona,
klesneš v očích veřejnosti.
Chvála bohu maďarštině,
nemravnost se nekoná,
obyčejní s pochybností
chtějí schovat Ježíška.
Ale kam, snad k jeptiškám.

pornografie bruselská

19. listopadu 2015 v 20:23 Když nevím ...
Někdo život pochopil, ale chlapi vůbec ne,
kinžál skryjí v kalhotách. Kdosi průser prokecne,
poté snad chorobně mladistvě přemnožené hříčky.
V nevíře zvedají kvéry cvičené prostředníčky,
z bruselského zadku čučí mnohým polobotky,
bourec nebo kuchyň. Změníme se na zámotky.

medikament

18. listopadu 2015 v 21:26 Veselosti nevážné
Víra už je zpátky, po návštěvě domu snů,
červené jen koštnu, nebo taky překousnu,
sklepem tápu, jehož kámen slastí voní mi.
Nepřejících jiter schody náhle olbřímí,
nejen rána mladých mužů, umí býti zlé,
drsně holí vousy - v noci divně zbytnělé.

z východu tma, taky světlo

18. listopadu 2015 v 19:38 Když nevím ...
Všude, kde se dá i nedá,
pokud náhle není pozdě,
lidé mají divné zvyky.
Adrenalin vlévá do žil,
tsunami se náhle zvedá,
od východu plují lodě,
modleme se za mužiky,
do problému, co se vloží.
Expanduje pravoslaví?
Půlměsíci chybí zdraví.

obrana kocouřova

17. listopadu 2015 v 0:03 KOČKOMILCI
Nechci čmouda na hranicích,
který není kočkomilcem,
nechci čmouda v Ostravě.
Nevyzná se v limericích,
slova pouští v hatmatilce.
V mnou získané državě
žádná prdel místo nemá.
Pouze prdel posvěcená.

oktina o kancléřství

16. listopadu 2015 v 23:00 Pěna dní
Chvála Bohu zavřeme
andělkovských kapitol
v kanclu knihy načtené.
Panoptikum bláznivých,
bláznem být už není hřích,
přišla banda zvlčilá,
přišla doba Churchilla.
Doba najít protipól.

17. malé pivo

16. listopadu 2015 v 20:06 Veselosti nevážné
Vady krásy revoluce
pýcha, zpupnost, zneužití
stále serou, dožírají.
Celoplošně, taky v kraji
občas víc než na poblití.
Klíči cinkal, ruku v ruce,
velký rum a malé pivo,
jen sám sobě zklamal život.

nihilismus radostná

12. listopadu 2015 v 22:08 Nostalgie
Včera taky, dneska znova,
pravdy řídím přiměřeně,
kudy tudy z Kocourkova,
zahájil jsem na kačeně.

Za dvacet let fialová,
laje dáma muži v seně.
Kdysi byla do růžova
v sekcích, my jsme nezprzněné.

Všechna slova jsou jen slova,
strč prst, kde je síla dřeně,
pravda lidi převychová.

Z pistácií vanilková
a to kurva otevřeně.
Hoď tam hlasy, říkám znova.

zastupitelstvo se blíží

12. listopadu 2015 v 20:02 Pěna dní
Nepotkám se se všemi,
které míjím na ulici.
Potkat všechny, zdá se mi,
jak splašené spřežení,
lovím štiku na bělici,
flinta leží v ječmeni.
Přečíslovat šachovnici
nutí pnutí v koalici.

říkanka inspirovaná textem

12. listopadu 2015 v 18:16 Seriál předvolební
Vox populi ztrácí význam,
politici v pološerech,
tápu taky. Nerad přiznám
zklamání už kolikeré.
Debility podobizna,
totalita zas nás žere.

A protože ten text si zaslouží šíření, byť to zas až tak na tento říkankový blog nepatří, následuje:

Demokracie není vláda lidu. Ani zdaleka. Demokracie je svoboda komunikace, svoboda vyjádřit názor. Svoboda slova je základním prvkem demokracie. Demokracie nejsou svobodné volby, jelikož svobodné volby lze svobodně manipulovat. Ale svoboda slova, svoboda jakkoliv beztrestně vyjádřit názor je nejlepší a nejefektivnější obranou proti totalitě.
Nic tak totalitě neškodí než svoboda slova a nic tak nebrání svobodu občana jako svoboda slova.
Braňme si svobodu říkat, co nás napadne a trvejme na tom, že máme právo používat jakékoliv slovo, jelikož nikdo nemá právo určovat, které slovo je sprosté nebo přijatelné. Obhajujme si právo říkat a psát, že politici jsou kokoti a političky kurvy. Proč? Jelikož tím dáváme jasně najevo znechucení nad způsoby jejich jednání.

Síla slova spočívá v možnosti vyjádřit jakékoliv slovo jakýmkoliv způsobem v jakékoliv situaci.
Život není žádnou školou uhlazeného chování. Každý mluví tak, jak je schopen. Špaček mluví jinak než hostinský Palivec a blog není pomůckou k salonnímu ušlechtění a naučnou knihou, jakých výrazů je možno ve společnosti užívat. Je to historický obraz určité doby.
Je-li třeba užít nějakého silného výrazu, nerozpakuji se jej podat právě tak, jak je třeba. Opisovat nebo vytečkovat považuji za nejpitomější přetvářku.
Správně bylo kdysi řečeno, že dobře vychovaný člověk může číst všechno. Nad tím, co je přirozené, pozastavují se jen největší sviňáci a rafinovaní sprosťáci, kteří ve své nejmizernější lžimorálce nedívají se na obsah a s rozčilením vrhají se na jednotlivá slova.
Před léty četl jsem kritiku jakési novely, ve které se kritik rozčiloval nad tím, že autor napsal: "Vysmrkal se a utřel si nos". Příčí se prý to všemu estetickému, vznešenému, co má dát národu literatura.
Toť jen malá ukázka, jaká hovada se rodí pod sluncem.
Lidé, kteří se pozastavují nad silným výrazem, jsou zbabělci, neboť skutečný život je překvapuje a tací slabí lidé jsou právě těmi největšími poškozovači kultury i charakteru. Oni by vychovali národ jako skupinu přecitlivělých lidiček, masturbantů falešné kultury typu sv. Aloise, o kterém se vypravuje v knize mnicha Eustacha, že když sv. Alois uslyšel, jak jeden muž za hlučného rachotu vypustil své větry, tu se dal do pláče a jedině modlitbou se upokojil.
Tací lidé se veřejně rozhořčují, ale s neobyčejnou zálibou chodí po veřejných záchodkách přečíst si neslušné nápisy na stěnách.
Užívaje ve svém blogu několika silných výrazů, konstatuji letmo, jak se skutečně mluví.
Od hostinského Palivce nemůžeme žádat, aby mluvil tak jako idioti z neziskovek, kteří by nejraději udělali z celé České republiky velký salon s parketami, kde by se chodilo ve fracích, v rukavičkách a mluvilo vybraně a pěstoval se jemný mrav salonů, pod jehož rouškou bývají právě salonní lvi oddáni nejhorším neřestem a výstřednostem.
Když dnes nebudeme hodně nahlas říkat to, co si myslíme, bez ohledu na to, co je obsahem našeho sdělení, tak o tuto možnost přijdeme. Totalita nás opět sežere. Náš svobodný hlas, kterým můžeme nahlas říct jakýkoliv názor bez ohledu na to, je-li podle mínění kohokoliv hloupý nebo moudrý, je zárukou vývoje ke svobodné společnosti.
Nikdo - žádný soud, jednotlivec, sekta, náboženská skupina, jakákoliv organizace - nemá nárok vynášet právní ortely, jsou-li naše názory správné, hloupé, chytré, idiotské ...
Kterýkoliv oponent má právo našemu názoru svobodně oponovat. A kdokoliv má právo bránit se vůči nepravdivým výrokům vůči své osobě a hájit se před poškozením své osoby nepravdivými výroky se záměrem poškodit naše postavení ve společnosti.

hámotina

11. listopadu 2015 v 20:52 Seriál předvolební
Koupil jsem ti nábytek,
slušná rakev za pět tisíc,
postmoderna účtuje.
Farář dávno pravdu řek.
Státní pohřeb v zákulisí
s pravdou jenom flirtuje.
Na Olšanech nepochybuj,
hámotina nemá chybu.

chirurgicky vyřešeno

9. listopadu 2015 v 23:21 KOČKOMILCI
Pryč jsou mé sny o mondéně,
kočce, kterou mnozí klofli,
co se tváří okouzleně,
je-li kocour pod pantoflí.
Ocas visí spokojeně,
místo kulí mám jen knoflík.

rozhovory

9. listopadu 2015 v 21:15 Veselosti nevážné
To je dávno jednou jisté,
takhle to jde denně po dni.
"Pitomosti nezjistíte
cyklicky a vícekráte,
tedy pane literáte,
prosráváte neprosrané."
"Patříš mezi vychované,
ty jsi raná. A já pozdní."

osvojitelé a křtitel

9. listopadu 2015 v 19:33 Pěna dní
V Bruseli je Jenda Křtitel,
žádný biják z Hollywoodu,
happyendů chybí pytel.
Všichni hurá do Sherwoodu,
do Evropy zabít nudu.
Už vím, kdo je osvojitel.


nikolivěk předadventní

8. listopadu 2015 v 23:25 Veselosti nevážné
Věci, co jsou nové, netypický kmet,
krátkodobý únik z dlouhodobých vztahů,
přesto stále věří, dnes už naposled,
jako jelen do hor půjde zaryčet.
Iniciativní končí s černým vzadu,
černý kromě darů, nese taky radu.

pimplion

8. listopadu 2015 v 1:30 KOČKOMILCI
Pimpliona chtěl bych taky,
taky vnuka s tímto přáním,
na rodiče chtěl bych páky,
celý svět však nezachráním.
Prohlásím se pimplionem,
zvířetem, jež nad zákonem.

duhový most

8. listopadu 2015 v 1:01 O DIVADLE, O ŽIVOTĚ A SRANDA
Končím s myšlenkami na blbostě
v živobytí zdejším. Možná příště
počkám na vás na duhovém mostě,
to je cesta, kterou jednou projdu.
Hlava v kleci, a klec v suspenzoru,
jak bych močil copy do inkoustu.
Radostí pár, sem tam smutků spoustu,
hledám chybějící úložiště.

první na vodě

5. listopadu 2015 v 23:20 Nostalgie
Cítím lásku k přírodě
kdokoliv tě ohrozí,
síla veršů na vodě.
Čínských naděr úbočí
nádhera vždy zúročí,
jsou to kozy do ruky.
Těžce zvládám explozi
taky světlo z chanuky.

na čumendě

5. listopadu 2015 v 22:43 Pěna dní
Chodím kolem na čumendu,
na hranici hotspot v řiti.
Někdo platí dividendu,
platí Honzu nebo Jendu,
síla vůle, síla trendů.
Zdenda věří pouze Zdendům
multi kulti konzumentům,
Zdenda je dnes na poblití.

čmudla

4. listopadu 2015 v 21:32
Hnětu pravdu nedbale,
těsto žitím zhýralé.
Hnětení je z vlákniny
zjara půdě slibuje,
zima bude bez zimy,
gumáky si obuje.
V mezidobí vítězství,
fandím s ním a nebo s ní?

limerik průchozí

4. listopadu 2015 v 19:24 Seriál předvolební
Problém s cypem notně zatřás',
voleb víra nedůvodná.
Vítězná zteč,
zmatená řeč,
politik je, kurva, od nás.

rozvalina okružní

2. listopadu 2015 v 21:42 Nostalgie
Konečně přišel čas a zvládá čaroděje,
kamenný kruh brání mi, vidět, co se děje.
Město bylo rušné a vždycky plné lidí,
jsou tu krysy sklepní, ty z pole nenávidí.
Možná vím, v kamenném kruhu čas plyne jinak,
pravda je v okruží, a kruh je rozvalina.

kule v závalu

2. listopadu 2015 v 20:25 KOČKOMILCI
Po kočičce touhou hnán,
z kulí čišel oheň sám.
Hodili je do závalu,
konec mého sexappealu.
Klidný jsem a gaučem zván,
sex do smrti nepoznám.

obezřetné kuřidlo

2. listopadu 2015 v 19:57 O DIVADLE, O ŽIVOTĚ A SRANDA
Blín si přidám do kuřidla,
půjdu někam, tam se přiznám.
Včera černá, dneska bílá,
k duchům vlastním, k duchům mrtvých,
málo máme kůrek tvrdých,
obezřetnost nakloněná.
Včera mužská, dneska žena,
význam slova ztrácí význam.

zrození osudné

2. listopadu 2015 v 19:00 Když nevím ...
Studený pot čelo skrápí,
otevřená náruč vstřícná.
Nezklamává naděje tvé,
zrod čehosi radost budí.
Od zítřka už jenom kápi,
věk je sviňa nepřejícná.
Stromy holé, suché větve
na dušičky do osudí.

naléhavost

1. listopadu 2015 v 23:06 Veselosti nevážné
Nula v konci, číslo blbé,
cítím, že je oplzlé,
klávesnici tvrdím hrdě,
podzim má rád provlhlé.
Nula, frustrující slávou,
nalehni, chci naléhavou.

dokulata nemravně

1. listopadu 2015 v 22:09 Nostalgie
Je to stále dokolečka,
hřbitov bylo pískoviště,
ráno čárka, večer tečka.
Narozený na dušičky
příbor není, mít jen lžičky,
dlouhá slaměnková nit.
Dokážu to pochopit,
možná dnes a možná příště.
OSTRAVA JE FAJNA VŽDYCKY !!!