osmiverší dilema archandělova

Úterý v 22:11 |  Veselosti nevážné
Pán Bůh neznal koráb vzdušný,
nikomu to neřekneme,
to, co stvořil, je fakt hnusný.
Na strop čučím, v klidu ležím,
rád bych brzo svrhnul režim,
dnes už se nic neutají.
Adam s Evou hada krájí,
Světlonoš je pánem Země.
 

pondělisko

Pondělí v 20:52 |  Pěna dní
Všeobecné veselí,
kážu víno, piji vodu,
rád bych zrušil pondělí.
Lhal jsem taky při porodu,

lezla mi tam do zelí,
pravdu pouštím na svobodu
na smrtelné posteli.
Trojúhelník ze tří bodů,

šli jsme spolu na jmelí.
Fakt jsme se tam viděli,
cesta vedla do důchodu.

Znovu málo dospělí
mezi dvěma anděly,
nevděční a bez původu.

knajpa 2

18. března 2017 v 22:22 |  Nostalgie
Smutek, údiv, potměšilost,
prokazuji způsobilost,
neprobouzím špatné duchy,
slepý jsem a taky hluchý.

Bílá, slepá, mrtvá vrána,
radost víc než nevázaná,
asi už mám vymeteno,
sebe nechám. Na semeno.
 


knajpa

18. března 2017 v 21:53 |  Pěna dní
Svět se mění v pochybnosti
a přináší utrpení.
Stačí dveře do místnosti,
jasně vnímám světy jiných
a miluji skopičiny,
rozkvašený rudý hrozen.
Už jsem nově osvobozen,
knajpa nová, bez kouření.

neřád

14. března 2017 v 23:11 |  Když nevím ...
Ani bůh už nesouhlasí,
těžce snáší zhovadilost,
psí nálada, psí počasí,
zapomíná na zdvořilost.

Hasiči to občas hasí,
jednou, dvakrát, třikrát a dost,
anděl sází zlaté vlasy,
vina jasná, žádná milost .

Prokřehlosti jarní země,
čertovina, zlostné sémě,
přiznává to smutně, nerad.

Marně bádá, co je vniveč,
kde má páteř bezkostlivec.
Chápající vnímá neřád.

bycha honění

13. března 2017 v 22:24 |  Veselosti nevážné
Dojmy tvoří bez ostychu,
vlastní bytí okrašluje,
bycha honí kvůli bychu.
Stará bela krásně zdobí,
na okolí zapůsobí
masopustně jako maska.
Je to blbý, v kloubech praská,
večer lehce natankuje.

ochmelená

11. března 2017 v 23:41 |  Pěna dní
Jedna teta z úřadu
mentálně je pozadu.
Kazatelům
proti chmelu
liji nápoj ze sladu.

včil volíme

11. března 2017 v 22:19 |  Seriál předvolební
Hledá strana fantazie,
které všichni potřebují,
ožralá je, krásně blije
užitečně do bodláčí.
Všichni čekaj s agitací,
s kupkou hnoje kvalitního,
zvolili si vedoucího.
Svíčku, naděj zapalují.

sbohem, amen

7. března 2017 v 22:02 |  Pěna dní
Nenápadně v podvečeru
krok vpřed, potom zpátky čtyři.
Holubičí netopýři,
teplý vítr ze severu.

Zbývá už jen zapózovat,
nová doba beze hříchů,
nehlučí nic, sláva tichu.
Hlavně radost nepochovat.

Pápěří a taky chmýří
rodí se přec stále znova
husím brkem na pergamen,

nevítězí bez ostychu.
Hrajem krásný druh pokeru,
nashledanou, sbohem, amen.

střemhlav je správně

5. března 2017 v 21:38 |  Když nevím ...
Nerad tvoří nepokoje,
postrkuje postrčení,
jasná chyba zařízení,
každý si chce říci svoje.

Kupa pravdy, kupa hnoje,
je to různý, ponořeně,
méně je pak nezmatené,
prázdná mísa na nápoje.

Je to různý, ponořeně,
méně a víc nezmateně,
obránce je bez výzbroje.

Záduchu mít stále ze zpráv,
letět vzhůru, přesto střemhlav,
je dva krát dva stále dvoje?

havíř

1. března 2017 v 20:15 |  O DIVADLE, O ŽIVOTĚ A SRANDA
Tlačí mozek na napínák,
podvědomí krásně svědí.
Dřív to možná bylo jinak,
heligonka samá díra,
na blbost se neumírá.
Vzdechy stejné jako nástroj,
šachty blízko, hornický kroj,
patriot je. To mu sedí.

nepytlovat

28. února 2017 v 23:11 |  Když nevím ...
Ten, kým jsem byl, nebyl přítel,
nepřemýšlím, co mu řeknu,
do hlavy i na ni pytel,
každý výlet do neznáma,
exhumuju sebe sama.
Pochybnosti, jak jít k věci,
polemika s něčí řečí,
příště pytel nenavléknu.

nadbytečně

26. února 2017 v 23:56 |  O DIVADLE, O ŽIVOTĚ A SRANDA
Bezva je být první, druhou.
nebo třeba pannou mořskou,
třetí možná. Se zásluhou
jen dvě baby zdobí chyby,
čtvrtou taky bezpochyby,
nikdo neví, šampus bouchá.
Starý mladé neposlouchá,
nezbývá, než pohnout kostrou.

opojení hučkoidní

25. února 2017 v 21:21 |  Pěna dní
Nepříjemně zmýlil jsem se,
přiznávám se bez mučení,
rozptýlení hledám v lese.
Vlastní tělo zaopatřím,
hučka jistě k hlavě patří.
Zdroje, z kterých neubývá,
z lesa se nic neozývá,
hučka hledá opojení.

jektání uondané

24. února 2017 v 21:13 |  Když nevím ...
Jektám zuby hrůzostrašně,
fantazií naděleno,
od západu zamračeno,
hořkost plyne z části básně.

Verše zní zas nesouhlasně,
nechám si tě na semeno.
Přiděleno krycí jméno,
ukojuji cizí vášně,

recht je drobet uondaný.
Testosteron vyčerpaný,
legální je blba zabít.

Život ručně ovládaný,
zvoní zvony, zvoní hrany.
Vystřelit a znovu nabít.

probuzení

23. února 2017 v 21:48 |  Veselosti nevážné
Nejsem mrtvý, musím vstávat,
v hlavě zcela vyprodáno,
tedy, prosím, nesrovnávat.
Ukecávám tělo těžce,
mrtvoly jsem vynálezce,
v duchu ječím, vřískám, křičím,
už rozumím stávkujícím.
Tak si přeji hezké ráno.

sonet o hubě

22. února 2017 v 20:11 |  O DIVADLE, O ŽIVOTĚ A SRANDA
Evoluce nezklamala,
umřu blbý nebo blbý,
hledám ucho, ucho vrby,
byla panna, přesto dala.

Jistota vždy uklidňuje,
balím slupky šedé kůry
z kruhu kolem kvadratury,
obal míru překračuje.

Džuzna z huby, slušně ústa.
Nevím, kdo je velkohubý,
nevím kterak, zatnu zuby,

opravdový údiv zůstal.
Povyprávím. Konec konců,
svět je krásný - bez pitomců.

vozataj ve špatné aréně

21. února 2017 v 21:08 |  Seriál předvolební
Blahoslaven duchem chorý,
hledá nohy pro bačkory,
prý to bude zase dobrý.

Bohoušova svatá kráva
v tomto pádě zaostává,
Dlouhé bidlo neuznává.

Malí lidé s velkou mocí
náhodně už po promoci.
Koně bez chyb, špatný kočí.

velké ...ech

17. února 2017 v 21:48 |  Veselosti nevážné
Romantika v Beskydech,
porodil jsem velký vzdech,
hrdě vpřed i po čtyřech.
Jsi tu se mnou, žádný spěch,
kdo neskáče, není Čech,
krásná jsi, že ztrácím dech,
nemám vousy, je to mech,
prostatu a to je pech.

malé ...ech

17. února 2017 v 19:51 |  Veselosti nevážné
Říkej, co chceš. V úsměvech
jakoby jsem ztrácel dech,
žádné vzory v příkladech,
starý Jura náhle zdech.
Furt tě cítím na zádech,
chybí tu čas na nádech.
Kosa řádí v odpadech,
když pech, potom vážně pech.

Kam dál

OSTRAVA JE FAJNA VŽDYCKY !!!